Členské obce

OBEC BORAČ

BORAČ - Podolí : dvě obce oddělené po staletí řekou Svratkou

První písemná zmínka o Borači je z r. 1368. Bohunek z Borače odporoval zápisu do desek zemských v Nové Vsi a ve Skryjích, že jest na tom zboží upsáno věno jeho sestry. Obec však existovala již o více než 100 let dříve. Vznikla pravděpodobně kolonizací kláštera v Doubravníku. Historickou zvláštností Borače je to, že od počátku trvalého osídlení malebné boračské kotliny ve 12.-13. století zde vznikly - a až do roku 1953 trvaly - dvě samostatné obce, oddělené řekou Svratkou. Řeka byla totiž hranicí mezi panstvím lomnickým a pernštejnským. Borač , poměrně velká vesnice, byla pojmenována podle místního svobodného dvořáka „Boráka". Přivlastňovací příponou se koncové k změkčilo na č, čímž vznikla Borač. Význam jména byl asi Borač dvůr, tj. Borákův dvůr. V době Pernštejnů, v 15.-16. století, byla boračská rychta správním střediskem několika vesnic. Roku 1593 byla prodána klášteru Porta Coeli. V panství kláštera tišnovského zůstala do r. 1792, kdy byl klášter zrušen.

Podolí patřilo naopak k nejmenším osadám, ale přesto to bylo pro celé lomnické místo významné. Řeka a potoky byly ve středověku hlavním zdrojem energie, a tak se v Podolí kolem strouhy směstnal mlýn, železné hamry, palírna, valcha, úpravna látek lomnické textilní manufaktury i hospoda. Obce Borač a Podolí měly po staletí každá svou vlastní obecní samosprávu, jinou faru a hřbitov (Borač v Doubravníku a Podolí na Lomnici). Mezi vrchnostmi se vystřídaly královský ženský cisterciácký klášter v Tišnově a významné rody pánů z Pernštejna, Lomnice, Žerotína, Sérényové a Mitrovští. (Dějiny Borače a Podolí byly naposledy vědecky zpracovány Michalem Konečným a Zdeňkem Škorpíkem a jsou k dispozici v místním obchodě.)

Nejstarší urbáře tišnovského kláštera uvádějí v Borači 20 gruntů a robotní povinnost 3 dny v týdnu s potahem a platy vrchnosti 11 – 16 zlatých ročně. Roku 1784 byly roboty přeměněny na peněžní dávky. V roce 1830 má Borač 32 domů kolem potoka.

OBEC BOROVNÍK

Borovník je malá podhorská obec a najdeme ji na úpatí vrcholků Českomoravské vrchoviny, západním směrem od města Tišnova a severním směrem od Velké Bíteše. Obec se rozkládá podél toku potoka Halda a na jeho toku je u severozápadního okraje obce vybudován rybník Strženec. Východním směrem nedaleko obce je plocha pro možný vzlet a přistání sportovních letadel. V okolí obce se rozprostírají nevelké lesy. První písemná zmínka o obci je z roku 1398. Dominantou obce je kaple svatého Jana Nepomuckého a zděná zvonička stojící ve středu obce. Borovníkem prochází žlutá turistická značka a vydat se po ní můžeme jihovýchodním směrem přes rekreační oblast u Nihovských rybníků do obce Níhov, k železniční stanici. Opačným směrem vede žlutá značka přes obec Vidonín, proti toku říčky Libochovky a kolem Mezibořského rybníka do osady Meziboří.

OBEC BRANÍŠKOV

V malebné krajině Českomoravské vrchoviny, obklopena lesy, v nadmořské výšce 480 m, leží malá obec Braníškov, vzdálená 12 km jihozápadně od města Tišnova a 30 km severozápadně od krajského města Brna. Rozloha katastru obce je 364 ha, z toho více než polovinu tvoří lesy.

V současné době zde žije 200 obyvatel. Obec vznikla asi ve 12.-13. století. Již roku 1299 je obec uváděna pod názvem Braneschau. V roce 1360 ji pod názvem Branyschowicz Zdislav ze Schelleberka postoupil za 3 kopy grošů platu purkrabímu z hradu Veveří Janovi a jeho manželce Anně. V pozdějších dokumentech se píše, že v roce 1415 patřil díl obce k Deblínu. Později byla celá obec součástí Deblínského panství.

Jemně zvlněná vysočina s hlubokými údolími potoků a lesnatá část katastru poskytuje dobré podmínky pro vycházky a výlety pěšky, na kolech či běžkách do blízkého i vzdálenějšího okolí, s nádhernými výhledy či přírodními sceneriemi zejména v Údolí Bílého potoka, které patří k oblastem zvýšené estetické hodnoty. Přibližně polovina katastru obce na západní straně leží v přírodním parku Údolí Bílého potoka.

OBEC BUKOVICE

Obec Bukovice se nachází v oblasti Hornosvratecké vrchoviny v nadmořské výšce 450 – 480 m na severovýchodní straně mírného návrší 9 km od Tišnova. Severní část k.ú. Bukovice je součástí přírodního parku Lysicko. Územím protéká potok Lubě. Na severovýchodě hraničí Bukovice s obcemi Brťov-Jeneč, na východě s obcemi Lubě a Unín, na jihu s obcí Rohozec a na západě s obcemi Rašov a Zhoř. Půdorys Bukovice tvoří jediná ulice spojující Rohozec a Brťov-Jeneč. 

OBEC DOLNÍ LOUČKY

 Dolní Loučky leží 5 km SZ od Tišnova v malebném údolí dvou řek – Bobrůvky a Libochůvky, které se zde stékají do říčky Loučka. Ta se vlévá u Předklášteří do Svratky. Součástí obce jsou také místní části – Střemchoví a Mezihoří. Nyní zde žije 1 287 obyvatel.

Stopy historie

V písemných záznamech se Dolní Loučky objevují poprvé v roce 1236 v souvislosti s Hartlebem z Deblína. Nejstarším je hrad Lúčka (hovorově nazývaný Střemchov) založený právě pány z Deblína. Ten v pol. 14. st. získala boleradická větev rodu pánů z Kunštátu a zůstal jejím majetkem až do zániku kolem r. 1497. Z hradu zůstaly v dnešní době pouze ruiny.

Kostel sv. Martina je římskokatolickým chrámem a pochází z roku 1381, kdy byla svatyně zasvěcena sv. Máří Magdaléně. Pravděpodobně je ale staršího data. V roce 1572 byl přestavěn ve slohu pozdní gotiky, avšak záhy poté vyhořel. Podobu, v jaké je v současné době zachován, mu daly stavební úpravy, které probíhaly v 18. a 19. st. Kolem kostela se nacházel původní hřbitov a barokní márnice, ve 30. letech 20. st. přestavěná na bránu.

Neméně zajímavou dominantou, i když poměrně mladší, je železniční most Míru. Železniční viadukt na trati Brno – Havlíčkův Brod byl vybudován v letech 1940 – 1953. Most je dlouhý 282 m a 42 m vysoký s rozpětím hlavního oblouku 110 m. Druhý železniční viadukt je v Mezihoří o délce 217 m a výšce 35 m.

Okolí obce je tvořeno nádhernou krajinou s cennými přírodními lokalitami, doplněné dvěma řekami. Především pro turisty doporučujeme vycházku na Pasník, což je největší kopec nad Dolními Loučkami, s nadmořskou výškou 543 m, případně Hradisko, Mírovou, Kutiny či rozhlednu Křivoš nebo směrem k Tišnovu kopec Květnici.

Místní část Střemchoví je také rodištěm známého českého astronoma Antonína Mrkose, který objevil velké množství planetek a komet.

MĚSTYS DOUBRAVNÍK

Doubravník je městys v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládá se v Hornosvratecké vrchovině, v přírodním parku Svratecká hornatina, přibližně 10 kilometrů severozápadně od Tišnova. Součástí městyse je kromě samotného Doubravníku také vesnice Křížovice.